Robot Expedice už je v půlce Číny. V historickém městě si užila kulturní vložku

Už je to týden od doby, co naše výprava vjela na čínské území. Po prvních dnech strávených na hranicích jsme vyrazili do hlavního města provincie Sin-ťiang, kde jsme poprvé pocítili kulturní rozdíly a užili si nádherné hory. Naší poslední zastávkou byla metropole Hami, do které jsme dorazili se zpožděním kvůli nehodě na dálnici. Následující dny jsme si užívali v podstatě bezproblémových etap a hlavně kulturního vyžití v historicky významném městě Lintao.

Co je Robot Expedice?

V roce 1970 vyrazila čtveřice českých turistů na první výstavu Expo v Ósace. Odvážní dobrodruzi putovali přes půl planety do Japonska autostopem a cesta jim zabrala neuvěřitelných devět měsíců. Na expedici jménem Sakura po 55 letech navazuje Robot Expedice, která má stejný cíl – světovou výstavu Expo v japonské Ósace. Avšak místo stopem jedou historickými vozy, a to převážně české výroby. Sedm posádek urazí zhruba 16 tisíc kilometrů a budou putovat pouze jeden měsíc.

„Mám rád české vozy a české výrobky. Chceme ukázat, že Česká republika vždy měla a stále má světu co nabídnout. Expedice ROBOT je nejen cestou, ale také poselstvím o naší účasti na světové výstavě v Ósace a její podporou,“ řekl vedoucí expedice Josef Zajíček, který do Japonska vyráží s Tatrou 603 z roku 1959.

800 kilometrů bez zaškobrtnutí, tedy skoro

Po noci ve městě Hami jsme se vydali na papírově nelehkou etapu, vedoucí po okraji pouště Gobi. Jelikož nás čekalo 830 kilometrů, vyrazili jsme za úsvitu v 5:30 ráno, abychom se nezdrželi v ranní špičce a měli časovou rezervu, kdyby se některému ze sedmi historických vozů přihodila nějaká technická závada.

Ze začátku se nám jelo skvěle, žádný provoz a teploty okolo dvaceti stupňů vyhovovaly nám i našim motorům. Okolo deváté hodiny jsme se dostali na hranici provincie Sin-ťiang a Gansu. „Konečně nemusíme řešit složité tankování,“ radovali jsme se po překročení do výrazně méně hlídané oblasti, kde jsou uvolněnější regulace.

Udělali jsme si krátkou přestávku na občerstvení a výměnu řidičů. „Pozor, tady něco hoří,“ říkal Martin Novotný a ukazoval přitom do motorového prostoru Tatry 603. A opravdu, z pravé části zadní kapoty šel kouř. Mechanici to rychle zkontrolovali a zjistili, že vyhořelo spínací relé. Naštěstí Josef Zajíček, řidič Tatry a vedoucí expedice, si vezl náhradní relé s sebou. Stačilo tedy jen pár minut a československá limuzína byla opět připravena vyrazit na zbytek etapy.

Všude jenom elektrárny

Trasa nás vedla přes poušť Gobi, kde bylo velké vedro. Avšak oproti Kazachstánu to bylo snesitelné. Zároveň to byla mnohem hezčí krajina, jelikož v dálce se za písčitými pláněmi zvedaly mohutné skalnaté hřebeny. Během cesty do města Zhangyi jsme si zároveň nemohli nevšimnout čínského trendu, který se v místní oblasti objevuje. Všude, ale opravdu všude jsou elektrárny! Jsou zde obrovské větrné farmy a podle informací i ty největší solární parky na světě.

Kromě běžných fotovoltaických panelů jsou zde pro nás neznámé koncentrační solární elektrárny. Používají zrcadla nebo čočky, které koncentrují sluneční paprsky na malou plochu – obvykle věž. Ze vzniklého tepla se pak dělá pára a ta roztáčí turbínu. Je to opravdu zajímavá stavba, na kterou v Evropě běžně nenarazíte.

Po zdolání 830 kilometrů jsme byli konečně v cíli. Město Zhangyi je podle čínských poměrů spíše malá vesnice, jelikož má „pouze“ půl milionu obyvatel. Zde jsme strávili noc a připravili naše expediční auta na následující den.

Nádherné hory a budovy

Ráno jsme si opět přivstali, přestože jsme před sebou měli etapu dlouhou 590 kilometrů. Museli jsme totiž spěchat, jelikož jsme měli namířeno do historicky významného města Lintao, kde na nás čekal kulturní program. Během šesti hodin jízdy jsme míjeli úchvatnou hornatou krajinu, ve které se tyčily tradiční čínské dřevěné domy. „Konečně Čína, jak jsme si ji představovali,“ pochvalovaly si posádky. Tedy až na dvě výjimky.

Členové Robot Expedice Dalibor Šebek a Martin Novotný ve Fordu Mustang si hory a prudké stoupání moc neužívali, jelikož museli z důvodu přehřátí motoru zastavit jejich americký vůz, a to přímo v tunelu. Naštěstí to nebylo nic vážného. Nechali vidlicový osmiválec vychladnout a opět pokračovali v jízdě.

Výrazně podstatnější trápení měli Ivo Tůma a Radek Toman, kteří do Japonska míří se Škodou Octavia z roku 1961. Ti se s drobnými technickými problémy potýkají téměř každý den, avšak tento pátek jim hvězdy opravdu nepřály. Posádce se startovním číslem 3 došel v kopcích benzin. Spoléhali totiž na rezervní nádrž, kterou si s sebou vezou.

V odstavném pruhu přepnuli na rezervu, rozjeli se, ale po pár metrech Octavia znovu nejela. Do palivového systému se zřejmě dostal vzduch. A při tom, co se snažili motor znovu oživit, jim startér vypověděl službu. Tudíž na další čerpací stanici museli dojet na tyči za servisní dodávkou. Po doplnění paliva už však pokračovali po vlastních kolech a startér se následující ráno opravil.

Kulturní program ve městě Lintao

To bych ale předbíhal. Po příjezdu do cílové destinace nás čekal bohatý kulturní program. Jelikož město, ve kterém jsme trávili noc, není jen tak ledajaké. Lintao je okresní město ležící v provincii Gansu na severozápadě Číny. Žije zde kolem půl milionu obyvatel. Zajímavostí je, že město se nachází v nadmořské výšce zhruba 1 900 metrů a protéká jím řeka Tao, přítok Žluté řeky.

Lintao má velmi dlouhou historii sahající přes 2 000 let zpět. V období dynastie Han bylo důležitým strategickým a obchodním bodem na starověké Hedvábné stezce. V různých obdobích čínské historie neslo jméno „Lintao“ i širší okolí dnešní provincie Gansu, což dokládá jeho historický význam. Město si zároveň uchovává tradiční venkovskou kulturu a místní řemesla, přičemž v některých vesnicích stále najdeme prvky lidového umění a staré architektury.

Abychom kulturu ve městě pořádně nasáli, pozvala nás místostarostka na tradiční divadelní představení, které se konalo mezi čínskými historickými budovami. I když jsem z toho byl ze začátku rozpačitý, nakonec to byl opravdu krásný zážitek. Herci a herečky předváděli dechberoucí akrobatické kreace.

Po večerním programu jsme se přesunuli na hotel a šli spát. Druhý den ráno nás totiž čekala další kulturní vložka. Ta započala velkolepým přivítáním na hlavním náměstí, kde se sešly stovky lidí, aby se s námi mohli potkat. Z náměstí jsme se přesunuli do místního muzea, kde jsme se dozvěděli o historii města a mohli jsme si prohlédnout až 5 tisíc let staré artefakty.

Poté jsme nasedli do expedičních vozů a přesunuli jsme se do řemeslných dílen, kde jsme si prohlédli místní výrobky. Na závěr jsme dostali talismany pro štěstí, abychom ve zdraví dojeli do japonské Osaky.

Tatra 603 se nám zakuckala

Okolo jedenácté hodiny jsme vyrazili do etapy dlouhé 560 kilometrů, která nás zavedla do města Yinchuan. Trasa opět vedla přes krásnou krajinu, a nebýt hustého provozu ve městě Lanzhou, šlo prvních 400 kilometrů jako po másle. Kousek před cílem jsme si však opět připomněli, že přes půl světa jedeme s historickými vozy, které mají své limity.

Motor Tatry 603 začal na dálnici cukat a my raději zastavili. Konkrétní příčinu jsem nezjistili, ale mechanici vyměnili svíčky a zapalovací kabely a Tatra opět jela. „Jsme rádi, že jsem toto preventivní opatření udělali, teď máme větší jistotu v to , že opravdu dojedeme,“ řekl na servisní zastávku Josef Zajíček.

Bez dalších komplikací jsme dorazili na hotel. Avšak tedy výrazně později, než zbylé posádky. Nicméně lepší pozdě, než vůbec. Zítra nás čeká 720 kilometrů, takže si musíme jít odpočinout a budeme doufat, že vše proběhne hladce.